Kolektivní monografie s názvem Krajina jako námět a médium ve
výtvarné výchově je oborovou studií o krajině, jež sleduje aktuální
požadavky výtvarně-edukačního diskurzu s přihlédnutím k
mezioborovým konotacím. Publikace si klade za cíl sloužit jako
alternativní didaktický a metodický zdroj pro učitele výtvarné
výchovy na obou stupních základních škol.
Monografie je skrze své zaměření zároveň využitelná jako studijní
materiál pro posluchače učitelských programů oboru výtvarné
výchovy. Kromě obecného pojednání o krajině z pohledu rozmanitých
vědních disciplín se text zabývá pozicí krajiny v zrcadle výtvarné
kultury a zároveň aktualizuje edukativní odkaz tradičních forem
krajinomalby a od něj se odvíjející žánrové tematiky. Studie pak
dále zpracovává zevrubnou didaktickou analýzu a možnosti tvořivého
uchopení širokého námětového spektra, které lze na fenoménu krajiny
vystavět v rámci studijních, imaginativních a experimentálních
forem výtvarných činností. V návaznosti na současný vzdělávací
diskurz se zabývá také obecněji pojatou environmentální tvorbou v
krajině.
CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce - a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu - a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.