Básnická sbírka Křoví záškoláků je pozoruhodným debutem vyzrálého autora, který má vlastní osobitý jazyk i výraz. Básně lze číst jako úzkostné a horečnaté samomluvy. Zvettler hovoří o každodenním světě, který je protkán nitkami utrpení. Za verši je hmatatelně cítit nevyřčená, soumračná událost, která básníka navždy přikovala k určitému vidění, ve kterém se spájí něha se zběsilostí. S potlačovaným vztekem. Poezie Jana Zvettlera je temná. Jako by mu řeč vyrážela přímo z neklidně tlukoucího srdce. Skutečnost se autorovi mění v bolestné tělo, které je třeba ošetřit a ukonejšit. Kniha je odrazem tohoto neustávajícího zápasu.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…