Kritika praktického rozumu (1788) představuje Kantovo
nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti
předkládá teorii morálního zákona a předkládá jádro Kantem
reformovaného pojmu metafyziky, na nějž navázala generace tzv.
německého idealismu.
Jako se Kritika čistého rozumu (1781, 17872) podle Kanta týkala
rozumu ve vztahu k přírodě, zabývá se Kritika praktického rozumu
(1788) rozumem ve vztahu k druhé předmětné oblasti, totiž k oblasti
svobody. Představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické
filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona
známou již ze Základů metafyziky mravů (1785). Obsahuje však rovněž
Kantovu definitivní odpověď na otázku metafyziky. Zatímco pojmy
Boha a nesmrtelnosti duše zůstávají jakožto pouhé ideje na poli
teoretického rozumu bez opory, získávají skrze pojem svobody
prokázaný existencí morálního zákona "stálost a objektivní realitu,
tj. jejich možnost je dokazována tím, že svoboda je skutečná, neboť
tato idea se vyjevuje prostřednictvím morálního zákona". Kritika
praktického rozumu takto předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu
metafyziky, na nějž navázala generace tzv. německého idealismu.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.