Další z romantických příběhů zkušené autorky se odehrává na začátku 19. století. Využívá motivy ze zpravodajské komunity, ale i motiv sílící touhy po dlouho nekonzumovaném manželství. Přestože se Caroline, markýza z Chesleighu, provdala už před šesti lety, svého manžela po svatbě téměř neviděla. Uzavřený a samotářský Maxim nebyl připravený svěřit manželce svá tajemství – ani dát jí své srdce. Raději se vrátil k životu špiona ve Francii, protože byl přesvědčen, že Caro bude lépe samotné. Když po čase přijel do vlasti, aby převzal zděděné vévodství, zjistil, že jeho žena už není taková, jak bývala. Naučila se stát na vlastních nohou a její srdce se trochu zatvrdilo. Avšak touha, která mezi nimi kdysi planula, se rozhořela jako tenkrát. A čím víc se Caro dovídá o Maximově minulosti, již chtěl utajit, tím více sílí pouto mezi nimi. Na jejího manžela však na každém kroku číhá nebezpečí a ohrožuje jejich láskyplný svazek…
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.