Jedno slunce na nebi, jeden vládce na zemi

Vzdálenosti ve světě 14. století byly větší než ty, které vnímá člověk dnešního světa. Některé kontinenty o sobě ještě vzájemně nevěděly, komunikace na delší vzdálenosti byla otázkou týdnů, měsíců či let. Přesto je navýsost zajímavé se zamyslet, jak v jednotlivých částech světa v určitém okamžiku fungovaly vybrané fenomény. Ve výpravné monografii Jedno slunce na nebi, jeden vládce na zemi se tázání soustřeďuje na otázku vytváření a zdrojů panovnické autority stejně jako na teoretické koncepty, praxi a reprezentaci legitimity vládní moci. Více než třem desítkám historiků, orientalistů, filologů a kulturních antropologů, kteří se dlouhodobě zabývají studiem dějin a kultur oblastí velice prostorově a myšlenkově vzdálených, se podařilo dát dohromady víceméně komplexní pohled na to, jak se legitimita moci formovala a vstupovala v platnost v různých paralelně existujících kulturních a politických systémech napříč kontinenty. Před čtenářem se tak vynořuje plastický obraz světa 14. století nejen v jeho geografické a sociokulturní různorodosti, ale také v množství historických, filozofických a ideových tradic, jež spoluvytvářely kulturní prostředí v daných regionech. Autoři i editoři publikace se přitom cíleně snažili překonat primárně evropocentrické vnímání evropské historie. Slovo zde proto dostávají i kultury a tradice u nás dosud v širším povědomí méně známé, jejichž studium může do našeho pohledu na středověký svět a jeho jednotlivé části vložit jiné perspektivy a nové impulzy.