Všichni okolo Iris Kellyové jsou zamilovaní. Její nejlepší kamarádky jsou spárované, její sourozenci mají dokonalé partnery, její rodiče si pořád užívají manželského štěstí. A ona jim to přeje, fakticky. No a co že cestu domů v Lyftu obvykle probrečí. No a co že jí chybí kámošky, které jsou tak zaměstnané svým báječným milostným životem, že si vůbec neuvědomují, že se Iris propadá do propasti. Aspoň že má zbrusu novou kariéru spisovatelky romancí (jo, vnímá tu ironii). Zrovna pracuje na druhé knize, má ovšem jistý problém: nemá jediný nápad, všechnu svoji romantickou energii totiž vyždímala na svůj debut. Iris jako obvykle své problémy bez nejmenších výčitek ignoruje a vyrazí do baru v Portlandu, kde potká sexy ne¬známou jménem Stefania, z noci plné tance a špásování se ovšem stane nejhorší známost na jednu noc v jejím životě (bohužel dojde i na zvratky a slzy). Aby všecko dostala z hlavy a překonala spisovatelský blok, zkusí Iris komunitní divadlo, kde se však ocitne tváří v tvář se Stefanií – nebo se Stevie, jak se ve skutečnosti jmenuje. Když ji Stevie v zoufalství požádá, aby předstírala, že spolu randí, Iris to šokuje, ale rozhodne se jí vyhovět, falešný vztah by totiž mohl rozproudit její kreativní šťávy a umožnit jí napsat knihu. Jenomže zatímco si hrají na zamilovaný pár, jejich vztah se tak nažhaví, že jedinou otázkou brzy zůstane, která z nich nakonec do¬opravdy udělá první krok…
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.