Hlavní částí Vazzanova eseje z roku 1958 (2. vyd. 1968) je shrnující popis obecně nejslavnější dějové části Dantovy Božské komedie, tedy pekelných a očistcových trestů. Díky tomu je jeho kniha přístupná širokému okruhu zájemců a dobře poslouží i jako úvod do Dantova díla. Současně však Vazzana sleduje silnou interpretační tezi, kterou lze shrnout do věty: "Trestem je sám hřích." Ve Vazzanově čtení Danta nejsou tresty odděleny od hříchu, nýbrž spočívají ve viditelné a názorné realizaci toho, co se v životech hřešících dělo z Božího pohledu. Výkladový esej tak přináší mimořádně inspirativní pojetí Dantových básnických obrazů jakožto předvedení morální reality tělesnému zraku. Pekelné a očistcové tresty nejsou podle Vazzany plodem Dantovy nezkrotné fantazie, nýbrž důkazem básníkova realismu v oblasti teologie, morálky i politiky. Čtení, k němuž nás Vazzana vybízí, nevyžaduje vhled do Dantovy psychiky ani podrobnou znalost tradované středověké symboliky; Vazzanův Dante nám dovoluje spatřit svět nadčasovou logikou lidského jednání, odhalovanou ve výjevech poutníkovy cesty.
Vílí král Lucien je všemi obávaný tyran. Když se proto Madelynn dozví, že si ji vybral jako svou budoucí královnu, myslí si, že její život skončil. Jenže co když je vše jinak? Třetí kniha romantasy příběhů z čarovného světa Avalieru.