Šestnáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky je soustředěn k
jedinému tématu - k osobnosti G. W. F. Hegela. Základem souboru je
rukopis přednášky, jíž Patočka ve školním roce 1949/1950
nedobrovolně na dvacet let uzavřel své pedagogické působení na
pražské filozofické fakultě. V jejím rámci nejprve ozřejmil rozvoj
Hegelova uvažování ve spektru raných textů, záhy však jeho výklad
sleduje pohyb myšlení uskutečněný Fenomenologií ducha (1807):
Patočkův postupný komentář kopíruje strukturu Hegelovy knihy,
nedobírá se však jejího finále, zastavuje se u pododdílu Die
Aufklärung - Osvícenství. Text přednášky umožňuje nahlédnout
způsoby Patočkova rozumění Hegelovu dílu - také v kontextu širší,
rozporuplné tradice i časové, poválečné debaty, formované podněty
prací J. Hyppolita, G. Lukácse či A. Kojeva. Krom toho má text
přednášky přípravný význam ve vztahu k pozdějšímu Patočkovu
překladu Hegelovy Fenomenologie ducha (knižně 1960): řadu
překladových partií rozptýlených napříč přednáškou lze chápat jako
pretext překladu knižního.
Po způsobu dodatků jsou k hlavnímu textu tohoto svazku připojeny
dva oddíly sestávající z dalších (publikovaných a nepublikovaných)
textů o Hegelovi z let 1929-1964, jež dosud nebyly do Sebraných
spisů Jana Patočky zařazeny.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.