Během prázdnin, které tráví dospívající Klára se svými rodiči,
dojde k jejímu seznámení s mužem, který se k jejímu velkému
překvapení objeví na začátku nového školního roku za katedrou, a to
dokonce v roli třídního učitele. Klára nastupuje do maturitního
ročníku na technicky orientované střední škole, přestože disponuje
spíše uměleckými sklony.
Tyto vstupní momenty umožňují rozehrávat dramatický příběh, jehož
hlavní představitelka čelí nejrůznějším napětím, která mnohdy
navozují situace, v nichž podléhá pocitu, že by nejraději někam
zmizela. Elixír neviditelnosti je však jen zbožným přáním, a tak si
ve svízelných okamžicích musí poradit sama. Prostřednictvím
Klárčiných postojů se do děje nepromítají pouze okolnosti křehkého
vplouvání do navazování partnerských vztahů. Její svět je příliš
tajuplný a svébytný na to, aby se mohl stát nekomplikovanou
součástí všedního soužití. Díky tomu Klára naráží v nejrůznějších
ohledech od své nedůvěry ve smysluplnost technického zpohodlňování
života až po svou představu o hodnotě partnerského vztahu, která se
zásadně odlišuje od převažující lehkovážnosti. Její osobnost se
proto ocitá v osobité dynamice dvojznačného vnímaní jejím okolím.
To, co se na první pohled jeví jako odpuzující, v sobě totiž má i
cosi impulzivně přitažlivého. V jejím jednání a řešení životních
situací jsme podobně jako její spolužáci, učitelé a rodiče
konfrontováni s principy, jejichž opravdovost dokáže poodhalovat
rozpory a nedůslednosti, jimiž je naše civilizace obklíčena. Proto
příběh Klárčina dospívání nepostrádá nesnáze vnitřních pochybností
a nejistot. Mnohdy musí napomoci i shluk vítaných okolností, které
napoví ten správný směr, jenž jediný vede k nalézání vzájemné
důvěry a na ní založené lásky jako pouta, jež napomáhá odolávat
tomu, co prozrazuje svou krátkozrakost.