Milan Hrabal přichází po dvanácti letech odmlky s novou sbírkou. Jako svou první ji věnuje jednomu ze svých stěžejních témat – srbské Lužici. Bylo načase, vždyť literární historička Helena Ulbrechtová už v roce 2004 napsala o autorových příležitostných vyznáních této maličké zemi, že „vytvářejí monumentální obraz lužického kraje“ či že „znají problematiku Lužických Srbů z podobného úhlu jako oni sami“. Usoudila, že Hrabal „částí své nejlepší tvorby patří k lužickosrbské literatuře psané českým jazykem“. Sbírka Domluvená šifra vznikala od jara 2021, kdy kvůli koronavirovým opatřením básník Lužici druhým rokem nesměl navštívit a mohl na ni toliko vzpomínat a snít o ní. Nicméně˛ nejde o knihu pandemického stesku, ačkoli i ten se v ní promítá, nýbrž o vnímavý prožitek blízké krajiny plné interesantních lidí.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…