Děti naší ulice
Na začátku nebylo nic, jen pustina, v níž se tyčil dům mocného
Gabaláwího, otce čtyř synů. Slabosti neoddělitelně spjaté s lidskou
podstatou vedou k vyhnání nejstaršího ze synů, jehož posléze do
pouště následuje i syn nejmladší. Rodí se věčná touha po návratu do
velkého domu našeho otce, kde jsme mohli žít v radosti a v
blaženosti, jejichž míru jsme si dokázali uvědomit teprve, když
jsme o ni přišli…
Děti naší ulice jsou ambiciózní mnohovrstevný román, který lze číst
jen jako prosté příběhy rodů obývajících jednu káhirskou čtvrť
devatenáctého století, anebo jako alegorii dějin lidstva, třech
hlavních monoteistických náboženství, jejich proroků Abraháma,
Ježíše a Muhammada, a doby, kdy zpití vědou a technikou zapomínáme
pečovat o duchovno. Doby, kdy bezděčně zabíjíme Boha, jen abychom
se ho pak zoufale snažili oživit.
Nagíb Mahfúz se ve svém kontroverzním románu nezabývá ničím menším
než těmi nejzásadnějšími otázkami: Proč je na světě tolik bolesti?
Co se stane, když se připravíme o víru? Co pro Boha znamená
lidstvo? A co pro lidstvo znamená Bůh?
Děti naší ulice dnes nejsou jen knihou. Jsou symbolem politického,
společenského a kulturního boje, jenž nikdy nekončí a jenž s každou
další generací a s každým dalším obdobím nabírá novou, fascinující
podobu. Jsou věčným příběhem o neměnnosti toho dobrého i zlého v
nás.
Nagíb Mahfúz (1911-2006) je stále jediným arabským nositelem
Nobelovy ceny za literaturu.
