Niektoré kruté či smutné príbehy z kníh by človek za žiadnych
okolností nechcel prežiť na vlastnej koži. A predsa sa po ich
prečítaní cíti byť plnší nádeje, scitlivený, možno aj
statočnejší.
Talianska autorka Ada d´Adamo nás svojou autobiografickou Dariou
schmatne za ruku a vedie tunelmi umárajúcej materinskej
starostlivosti o ťažko znevýhodnené dieťa, podzemím vlastnej ťažkej
choroby, prašnými cestami strachu z budúcnosti, samoty, premýš?aním
o vzťahoch, zodpovednosti a tele, ale najmä cestičkami lásky -
možno sú úzke, ale majú silu presvetliť tunely, podzemia aj
myšlienky.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…