Novelu Michaela Doubka o rozpolcenosti duše a světa
charakterizuje autor doslovu Vladimír Janovic jako mimořádně
hlubokou a krásně napsanou knihu. Tektoniku novely charakterizují
její tři významové vrstvy: První vrstvu tvoří postavy, Martin,
Marcela a Michaela, které se vyvíjejí v souhlase se svou
psychologií. Kniha má punctum saliens a rovněž překvapivou pointu.
Druhou vrstvou je filozofická meditace nad dominancí přírody nad
člověkem i dějinami, úvahy nad bytostnou potřebou lásky, marností
politiky, konzumizmem. A pak je tu třetí vrstva, patřící díky
autorově medicínské i aviatické erudici do sféry literatury
faktu.
Organické spojení všech tří zmíněných vrstev vytváří celek ideově i
esteticky nesmírně působivý.
Knihu doplňují fotografie pořízené autorem.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.