Cikánova nová německojazyčná sbírka obsahuje pásmo "Nocturno für
Eurydike" o naději, smrti a touze, věnované japonské zpěvačce
jménem Doji Morita. Ve sbírce obsažené mikroromány jednají o
organizaci "magických dívek" a jejich boji proti démonům noci.
Chlap se stává chlapem, až když se promění v dívku. Oddíl pod
názvem "Následující básně" paroduje a kritizuje rakouskou
neutralitu a chybějící pud sebezáchovy části evropské společnosti
vzhledem k hrozbám ze strany agresivních diktatur. Sbírku uzavírají
dvě písně, proměňující Cikána v japonskou zpěvačku.
Cikáns neue Sammlung "Blühende Dämonen" ist - ähnlich wie zuvor
"Mein Liebling ist Gewölk" - eine komponierte Mischung aus
unterschiedlich stilisierten Gedichten und Mikroromanen.
Eingeleitet ist die Sammlung durch das Zonengedicht "Nocturno für
Eurydike" über Hoffnung, Tod und Sehnsucht. Es ist ein
Liebeslanggedicht, das der japanischen Sängerin Doji Morita
gewidmet ist. Die Mikroromane der Sammlung kreisen um "Magische
Mädchen" und deren Kampf gegen Dämonen der Nacht. Ein Mann wird
erst zum Mann, wenn er sich in ein Mädchen verwandelt. Die
Abteilung unter dem Titel "Folgende Gedichte" parodiert und
kritisiert die österreichische Neutralität und den fehlenden
Selbsterhaltungstrieb von Teilen der europäischen Gesellschaft
angesichts der Bedrohungen vonseiten aggressiver Diktaturen. das
Ende der Sammlung bilden zwei Lieder, die Cikán in eine japanische
Sängerin verwandeln.
Kniha vychází s podporou rakouského ministerstva kultury BMKÖS a
města Vídně.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.