V roce 1975 byl soubor Extempore jedním z nejvýraznějších představitelů českého rocku. Jeho členové věděli, že v tak těžké době nemá smysl usilovat o profesionální kariéru, hráli tedy v malých klubech, avšak legálně. Ten rok připravili dva celovečerní komponované pořady: na jaře 1975 Pohřeb funebráka (Galén, 2016), na podzim pak Azbestovej guláš. Písně zpěváka a kytaristy Jaroslava Jeronýma Neduhy zřetelně vycházely z blues a folku, ozvláštňovaly je však četné instrumentální pasáže s nápaditou, zvukově velmi barevnou kytarou Jiřího Hradce, kterou si sám předělal a vybavil ji řadou zřídka slýchaných efektů. Nové koncepční podněty do souboru vnášel bubeník Vlastimil Marek, na baskytaru hrál Jaroslav Tomášek. Nahrávka byla oblíbeným titulem samizdatové distribuce, na kompaktním disku teď vychází poprvé, zato s pečlivě vyčištěným zvukem a obsáhlým původním textem.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…