Devátý svazek encyklopedického díla, které vzniká péčí Historického ústavu AV ČR a prací jeho badatelů v součinnosti s předními odborníky z jiných akademických a univerzitních institucí, obsahuje zhruba 300 hesel, z nichž některá jsou velmi rozsáhlá; všechna hesla kategorií A, B a C jsou opatřena důkladnou bibliografií. V polytematickém souboru hesel zřetelně dominují dvě skupiny, tj. témata začínající písmenem "N" - národní a německá. V první skupině jde o vymezení pojmů jako národ, národnost, nacionalismus a jejich odvozenin, a o charakteristiku a dějiny institucí celostátního charakteru jako Národní archiv, Národní banka, Národní divadlo, Národní muzeum, Národní soud, Národní strana a mnoho dalších. Ve druhé skupině je encyklopedicky zpracována úloha obyvatel německé národnosti, kteří se od 13. až téměř do poloviny 20. století významně podíleli na dějinách českých zemí (německé politické strany, spolky, kluby, programy, žurnalistika, vysoké školy, německá studia) a dále postoj Němců a Německa k českým zemím od středověkého osídlení až po nacismus. Ostatní hesla osvětlují pojmy spjaté s politickými, hospodářskými, válečnými a diplomatickými, kulturními a církevními dějinami středověku, raného novověku i 19., 20. a počátku 21. století.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.