Zvěrolékař a psí historky

Jiří Lábus čte příběhy o psech z knihy populárního britského spisovatele a veterináře Když se v roce 1966 objevila na knižních pultech kniha povídek dosud neznámého autora Jamese Herriota, kritika ji označila za nakladatelský zázrak. Povídky, v nichž autor líčil příhody a historky ze své veterinární praxe a zároveň vykresloval svět rázovitých obyvatel Yorkshiru, si podmanily čtenáře svým jemným humorem a životním optimismem. Herriotovi bylo v té době již padesát let a jeho životní zážitky vydaly ještě na další řádku úspěšných knih. O psaní knih snil James Alfred Wight, tak znělo jeho pravé jméno, mnoho let, ale při náročném povolání venkovského veterináře mu nezbýval čas. Do Yorkshiru se přistěhoval záhy po absolvování veterinární školy ve svých třiadvaceti letech, protože tu získal práci ve veterinární ordinaci. Jako každý začátečník i on měl mladické sny o svém budoucím povolání. Herriotovým snem bylo léčení malých zvířat, koček a psů. Narazil však na limity tehdejší veterinární medicíny, která léčení domácích mazlíčků opomíjela a za své pravé poslání považovala péči o velká hospodářská zvířata. Telení krav, ošetřování koňských kopyt a uzdravování skotu, ovcí a vepřů si mladý zvěrolékař užil více než dost. Postupně však získával i první psí a kočičí pacienty. Psi se stávali častými hrdiny jeho příběhů, které čtenářsky patřily k těm nejúspěšnějším. Protože byly rozptýleny v několika knihách, sebral je Herriot později do jednoho souboru. Na toto CD jsme vybrali příběhy o psech, jež patřily k Herriotově nejoblíbenějším. Ať už se zaposloucháte do příhod rozmazleného pekinéze Tricki Woo, veselého psího klauna Brandyho nebo tuláka Jakea, zjistíte, že pouto mezi zvířetem a „jeho“ člověkem patří k malým zázrakům, jež náš život naplňují láskou a oddaností.