Nová básnická sbírka Milana Ohniska se může jevit ještě méně
ukotvená v takzvané realitě než jeho knihy předchozí, možná je to
ale právě naopak, možná plně vychází z odžitého, poznala už plaché
zloděje plecka a odhalila všechny falešné svíčkové života. Možná si
na to jen hraje.
Její vtip je bezlimitní a řeřavý, její smutek právě takový, oba
hledí do propasti prázdnoty, odkud se šíří ledový závan. Ohnisko
ukazuje, že sobě a člověku se lze nekonečně smát, pořád dál, klidně
poněkud šíleně. Že to jediné by snad mohlo k něčemu být. Olga
Stehlíková
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…