V Západní Virginii se v Lese červené vrány ztratí dva čtrnáctiletí chlapci a zároveň nejlepší kamarádi. Celých šest měsíců je i přes veškeré pátrací akce nikdo neobjeví a všichni kromě jejich rodin je odepíší, dvojice se však po půl roce zázračně objeví. Raf však trpí ztrátou paměti a Jeremy tvrdí, že zkrátka přežívali v lese. A zatímco Rafa drží kvůli amnézii v nemocnici na pozorování, Jeremyho matka i se synem odletí do Anglie ke svým rodičům a víckrát se v městečku neukáže. Raf se cítí zrazený a několikrát se s Jeremym pokusí spojit, ten však jakýkoli kontakt odmítá. Léta plynou a oba hoši dospějí, přičemž Jeremy se proslaví po celém světě zvláštní schopností nacházet pohřešované dívky, a právě proto ho patnáct let od návratu z Lesa červené vrány vyhledá Emilie, která ho chce poprosit, aby našel její dlouho pohřešovanou nevlastní sestru – ať živou, nebo mrtvou. Jeremy se zprvu zdráhá, nakonec však zakázku přijme a navíc prohlásí, že Emiliina sestra je v pořádku a žije v Lese červené vrány. Nicméně aby byla výprava úspěšná, je třeba, aby se k nim připojil také Raf, a vzhledem k tomu, že se mu Jeremy posledních patnáct let vyhýbal, to nebude zrovna snadné.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.