Druhý díl bestsellerové sci-fi ságy o pomstě a boji za svobodu na Marsu br br Darrow je Rudý, člen nejnižší kasty horníků a námezdních dělníků. Mládí strávil těžkou dřinou v heliovém dole hluboko pod povrchem Marsu, v domnění, že planetu připravuje pro kolonizaci těžce zkoušeného pozemského lidstva. Celý jeho život byl však jedna velká lež. Barevně roztříděná Společnost, které sloužil, je ve skutečnosti jen nesmírnou otrokářskou hierarchií s krutou a bezohlednou kastou Zlatých v čele. br br Darrow s pomocí povstaleckého hnutí infiltruje marsovský Institut, kde Společnost vychovává Nejvyšší zjizvené, vládnoucí vrstvu Zlatých, elitu elity. V průběhu „studia“, které je spíše bezohledným bojem o přežití všech proti všem, se vypracuje na nejlepšího studenta, a získá tak patronát rodu Augustů v čele s arciguvernérem Marsu Neronem. Mužem, který nechal pověsit jeho milovanou ženu Eo. br br Darrow ve službách bezohledného vládce rudé planety plánuje pomstu. Časem se však začíná všechno komplikovat a Darrow v dravčím světě Zlatých nachází přátelství, respekt, a dokonce lásku. Ví, že ho čeká válka, která změní osud lidstva, a že si bude muset vybrat — buď nanejvýš lidskou touhu po pomstě a krvavé revoluci, nebo Eoino poselství lásky a naděje pro všechny.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.