Svazek obsahuje knižně dosud nezveřejněné texty Ladislava
Hejdánka představující příspěvky k řadě význačných témat jeho
myšlení, jako je povaha člověka, řeči, světa či pravdy. Hejdánek se
v nich ukazuje jako svébytný myslitel hledající odpovědi na otázky
po místě člověka ve světě, po roli filosofie v lidském životě a ve
společnosti, po vztahu mytického, filosofického a theologického
myšlení. Některé ze zařazených statí jsou zároveň více či méně
polemickými reakcemi na koncepce dalších autorů (jako je Jiří
Zeman, Karel Kosík, Zdeněk Neubauer, Martin Hybler, Jakub S. Trojan
či Emanuel Rádl) a pokusem o dialog s nimi.
Zaměření, jež je těmto textům společné, Hejdánek sám charakterizuje
v předmluvě k samizdatovému souboru Život a slovo z r. 1985 (odkud
je vypůjčen také název této knihy): "Různorodost pojednaných témat
je v předloženém souboru jen zdánlivá. Pozorný čtenář zjistí, že
všechny texty jsou vnitřně sjednoceny, a to nikoli pouze ani
především osobou autora, nýbrž ‚věcně‘. Ale tu musíme užít možná
trochu již zapomínané formulace Kosíkovy, že ta ‚věc‘, ve vztahu k
níž ona jednota spočívá, ve skutečnosti není žádnou věcí. Jinak
řečeno, vybrané eseje spolu neladí díky tomu, že by měly nějaký
společný předmět, jímž by se zabývaly; to společné je spíše
‚ne-předmět‘, totiž právě - nepředmětné myšlení, a především
nepředmětná ‚skutečnost‘."
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.