Život a příhody Remusovy můžeme považovat za nejpopulárnější
dílo kašubského literárního kánonu. Majkowski tento román napsal ve
20. letech 20. století (poprvé vyšel v době jeho smrti v roce
1938). Remusovy rytířské příběhy nabízejí pozoruhodnou syntézu
regionální tradice a reálií kašubského etnika, obecně považovaného
za "pozůstatek" pomořansko-slovanského osídlení baltského pobřeží.
Prvky moderního pohledu na člověka a společnost se zde spojují s
elementy kašubské lidové roviny, lokální paměti se zde prolínají s
představami o obecných souvislostech historického rozvoje kašubské
společnosti. Majkowski do svého románu začlenil pasáže, motivy i
symboly ze své rané literární tvorby, v níž se postava Remuse či
scény z pozdějšího románu začínají objevovat již koncem 19.
století. Z obecného hlediska se román pohybuje na pomezí realismu a
pozdního novoromantismu a nese v sobě i prvky historismu a
politicko-kulturního aktivismu. Zároveň jsou ale Remusovy příhody i
dobrodružným románem a jakýmsi kulturním cestopisem, v němž rytíř
Remus nabývá podoby dona Quijota, i když rozhodně není rytířem
smutné postavy.
Nejvýznamnější kašubský román
Vílí král Lucien je všemi obávaný tyran. Když se proto Madelynn dozví, že si ji vybral jako svou budoucí královnu, myslí si, že její život skončil. Jenže co když je vše jinak? Třetí kniha romantasy příběhů z čarovného světa Avalieru.