Próza o velkém českém básníkovi, jehož dílo rezonuje ve všech čtenářských generacích, je beletristickým zpracováním jeho autentických vzpomínek. Petr Motýl je literárně zpracovává, srovnává s vydanými básnickými i prozaickými texty, s rozhovory, pořady v rozhlase a televizními dokumenty. V žádném případě ale nejde o práci vědeckou či literárně historickou. Je to umělecký útvar, jehož základem je fabulace. Jak autora, který tento text píše, tak básníka, na jehož vyprávění je tento text založen. „Ivan Wernisch existuje, je vtipný a moudrý, je mu osmdesát dva let, hodně čte, miluje literaturu, píše nové a nové krásné básně a chutná mu kambala, zaječí pečeně a šampaňské,“ říká Petr Motýl, autor prózy, která je apoteózou Wernischovy poezie v prolnutí se s pestrými životními osudy výjimečného tvůrce.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.