Jak pomáhá ukrajinské obraně jedenáctiletá hráčka dámy? Kolik odvahy je potřeba k tomu, odejít ze studií na frontu a stát se snajperkou? Proč se někdo rozhodne přestat fotit svatby a začít dokumentovat válečné zločiny? Silný knižní dokument Ženy ve válce napsala novinářka a nakladatelka Tania Kostina. Intimní výpovědi ukazují, jak specifické postavení a motivace mají ukrajinské hrdinky, které se dobrovolně rozhodnou zapojit do války, aby bránily svou zemi před ruskou agresí. Ženy ve válce je sbírka patnácti autentických příběhů žen o zajetí, frontové linii, nepříteli, novém začátku, ztrátách, zkáze, těžkých rozhodnutích a vůli žít dál. A taky o síle – o schopnosti vidět světlo i v nejtemnějších chvílích. Kniha vypráví o ženách, které dokázaly přežít a ustát fyzické, emocionální a psychické peklo. O těch, které neztratily víru a rozhodly se žít dál. Válce navzdory. Pro život samotný. Hrdinky těchto příběhů pocházejí z různých prostředí, jsou odlišného věku, mají rozdílné profese i společenské postavení. Jsou to naše současnice a jejich upřímná svědectví nás inspirují, abychom se nevzdávali. Tyto příběhy zaznamenané v letech 2022–2023 pravdivě zachycují historickou zkušenost pro budoucí generace. Jsou oproštěny od romantického hrdinství i umělecké fabulace, které by mohly časem toto období idealizovat. Každé svědectví přináší osobní, niterné a zásadní sdělení. Kniha Ženy ve válce je nadčasová. Její poselství nikdy neztratí na síle, protože tyto příběhy jsou svědectvím nezdolnosti ukrajinských žen. Každý z nich v sobě nese to nejdůležitější: sílu, naději a vůli žít.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.