Ženská poezie undergroundu není jednolitá a už vůbec ne
programová. Vyznačuje se silnou diverzitou, a ačkoliv často
zpracovává podobná témata a motivy, své inspirace nachází v blues,
modlitbě i estetice ošklivosti. Nejvlastnějším společným rysem
textů zůstává ženský pohled na věc, založený na osobních
zkušenostech básnířek milenek, matek, uklízeček, exulantek, ale
především příslušnic undergroundového společenství.
Předložená antologie přináší tvorbu známých i pozapomenutých
básnířek, jak ji zachytila samizdatová produkce normalizačních let.
Mezi vybranými básněmi najdete jak zasutější, tak emblematické
texty celkem jedenácti autorek: Naděždy Plíškové, Věry Jirousové,
Jiřiny Zemanové, Ivanky Hyblerové, Dáši Vokaté, Michaely Takové,
Markéty Hrbkové, Anny Wágnerové, Lenky Marečkové, Michaely Němcové
Antalíkové, Anny Lemonové. Antologii doplňují dobové fotografie,
kritický aparát a odborná studie.
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…