Ženská poezie undergroundu není jednolitá a už vůbec ne
programová. Vyznačuje se silnou diverzitou, a ačkoliv často
zpracovává podobná témata a motivy, své inspirace nachází v blues,
modlitbě i estetice ošklivosti. Nejvlastnějším společným rysem
textů zůstává ženský pohled na věc, založený na osobních
zkušenostech básnířek milenek, matek, uklízeček, exulantek, ale
především příslušnic undergroundového společenství.
Předložená antologie přináší tvorbu známých i pozapomenutých
básnířek, jak ji zachytila samizdatová produkce normalizačních let.
Mezi vybranými básněmi najdete jak zasutější, tak emblematické
texty celkem jedenácti autorek: Naděždy Plíškové, Věry Jirousové,
Jiřiny Zemanové, Ivanky Hyblerové, Dáši Vokaté, Michaely Takové,
Markéty Hrbkové, Anny Wágnerové, Lenky Marečkové, Michaely Němcové
Antalíkové, Anny Lemonové. Antologii doplňují dobové fotografie,
kritický aparát a odborná studie.