Zcesty - mimo tvrdé a přesné hrany dlažebních kostek i svazující vůni letního asfaltu: V ranním mrazu či podvečerní mlze jít v nejistotě směru a jmen. Mapa poslouží nejlépe, pokud na ni zapomeneme: na věci příliš snadné (protože tolikráte ozkoušené). Je zapotřebí se připravit; drátěná košile zvyku nehřeje, tíží. Strakatou kajdu tedy? Osamělým bláznům se ovšem netleská, leda až zmizí: napořád. Předchází je však hlasitá uplivnutí publika hrajícího diváky netečné protože nedotčené. To pro onu svobodu - vykrouženou výkřiky. Nečistý! Nečistý!?
Vlasy ženy klečící u náhrobku vlají ve větru, oči upírá na zem, ústa má pootevřená v tiché modlitbě. Ale vosk, který jí kape ze studených modrých rtů, ukazuje, že už je příliš pozdě na to ji zachránit... br br Ve svůj první den po návratu k dentonské policii po těžkém traumatu pátrá detektiv Josie Quinnová po pohřešované ženě Krystal Duncanové, matce jednoho z pěti dětí, které zahynuly před dvěma lety při tragické nehodě školního autobusu. Jen o několik hodin později Josie najde Krystalino tělo vedle hrobu její dcery. br Krystal a další rodiče zemřelých dětí se scházeli v podpůrné skupině. Jakmile se Josie a její tým začnou jednotlivými truchlícími zabývat, zjistí, že každý z nich skrývá nějaké tajemství – ale čí tajemství stojí za vraždu? br Když je poblíž místa autobusové nehody nalezeno tělo další mladé matky, případ nabere děsivý spád. Členové podpůrné skupiny mizí jeden po druhém a Josie musí využít každou vteřinu, aby zachránila životy rodičů, kteří již vytrpěli dost…