Sbírka Ymiho lebka odráží autorův úzký vztah k Islandu, o jehož
literární tradici i současnost se Miroslav Pech řadu let intenzivně
zajímá a který navštívil. Jeho poezie často vyvěrá ze smyslových
vjemů, ale i z dojmů, které v něm zanechala islandská krajina ve
své monumentální velkoleposti, k člověku často anorganicky
lhostejná a v běsnění živlů často i vysloveně krutá. V časech, kdy
byli obyvatelé ostrova vůči přírodním silám mnohem bezbrannější než
dnes, v ní jejich úděl nabýval rozměrů až fatálních dramat, kdy
smrt jim byla věrným průvodcem. Ale nejen tyto okolnosti jsou
námětem řady stěžejních básní. Je jím i duch Islandu, tak jak se
odráží v nordické mytologii a ságách či lidových pověrách o
"skrytých lidech".
Miroslav Pech dal o sobě jako spisovatel poprvé výrazněji vědět
soubory osobitě pojatých realistických povídek Napíšu Pavle,
Ohromně vtipná videa a Američané jedí kaktusy, které vyšly v
polovině minulého desetiletí. Po nich následoval jeho vrstevníky
kladně přijatý generační román Cobainovi žáci a řada titulů
inspirovaných žánrem hororu (Mainstream, Dítě tmy, Hranice už
nejsou, tati aj.). Roku 2022 vydal pod názvem Marabu svoji
básnickou prvotinu, k jejímuž napsání ho podnítily především
bolestné ztráty dvou velice blízkých lidí.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.