Sbírka Ymiho lebka odráží autorův úzký vztah k Islandu, o jehož
literární tradici i současnost se Miroslav Pech řadu let intenzivně
zajímá a který navštívil. Jeho poezie často vyvěrá ze smyslových
vjemů, ale i z dojmů, které v něm zanechala islandská krajina ve
své monumentální velkoleposti, k člověku často anorganicky
lhostejná a v běsnění živlů často i vysloveně krutá. V časech, kdy
byli obyvatelé ostrova vůči přírodním silám mnohem bezbrannější než
dnes, v ní jejich úděl nabýval rozměrů až fatálních dramat, kdy
smrt jim byla věrným průvodcem. Ale nejen tyto okolnosti jsou
námětem řady stěžejních básní. Je jím i duch Islandu, tak jak se
odráží v nordické mytologii a ságách či lidových pověrách o
"skrytých lidech".
Miroslav Pech dal o sobě jako spisovatel poprvé výrazněji vědět
soubory osobitě pojatých realistických povídek Napíšu Pavle,
Ohromně vtipná videa a Američané jedí kaktusy, které vyšly v
polovině minulého desetiletí. Po nich následoval jeho vrstevníky
kladně přijatý generační román Cobainovi žáci a řada titulů
inspirovaných žánrem hororu (Mainstream, Dítě tmy, Hranice už
nejsou, tati aj.). Roku 2022 vydal pod názvem Marabu svoji
básnickou prvotinu, k jejímuž napsání ho podnítily především
bolestné ztráty dvou velice blízkých lidí.