Snad k tomu přispěl i dojem osamělosti na mořském pobřeží, který umožnil Dagmar Plamperové nacházet cit pro přesvědčivý jazykový výraz a zároveň jí i dával prostor k úvahám o smyslu existence, o tísnivých tvarech prožitků, o tom, že se člověk vyvíjí, dozrává, zraje a důsledně pokračuje ve výstavbě svého příběhu. Ať už v místech opředených mýty a pověstmi, v abergelském letovisku, na nejvyšším welšském vrcholu či v manchesterských čtvrtích – všude tam zachycuje Dagmar Plamperová drobné epizody, chvějivý pohyb mezi světlem a stínem, promíchávání ročních období, "mementa prožitých nocí" či příchod "chraplavých mlh" do městských ulic. Je to poezie dotyků a poznávání, poezie, která má dar a schopnost při poslední rundě „pro všechny, kteří se ztratili ve tmě", rozsvítit se jako miniaturní majáky, jako "lampy okamžiků". Poezie, v níž "doutnají nedopalky noci a ukazují další cestu".
On je sexy nevrlý brankář, do kterého jsem byla zamilovaná už na
střední... a teď jsem se stala jeho asistentkou.
Bývalý přítel mi zničil sny o kariéře v hudebním průmyslu a já už
nikdy nechci, aby mi někdo zlomil srdce. Pracovat jako asistentka
hráče v NHL měla být hračka, ale na Jamiem Streicherovi není
snadného vůbec nic. Je to hrozně přitažlivý a nabručený idiot,
který mě nemůže vystát. Navíc má fakt obrovské ego. Na druhou
stranu to znamená, že udržet věci na profesionální úrovni nebude
problém. Ani když mě poprosí, abych se k němu nastěhovala.
Pod vší tou nevrlostí je Jamie překvapivě milý a snaží se všechny
kolem sebe chránit.
Když se dozví, že to mému bývalému vůbec nešlo v posteli, převládne
v něm soutěživá povaha a začne mě ve všem podporovat a rozmazlovat.
A tvůrčí jiskra, kterou jsem kdysi cítila při psaní textů? Je
zpátky a já už zase skládám písničky. Začnu na zápasech nosit jeho
dres, chodit s týmem na bujaré večírky a znovu získám odvahu zpívat
na pódiu. Zanedlouho zjistím, že jsem se do něj zamilovala až po
uši.
Možná mi nakonec zlomí srdce, ale bude to stát za to.