Kniha Výstavy mají historii přináší do českého prostředí vybrané překlady textů známých i méně známých autorek a autorů představujících základ diskurzu tzv. exhibition histories - oboru zabývajícího se dějinami výstav. Pozornost je v nich věnována gramatice výstav, která se stala podstatným interpretačním nástrojem současných dějin umění. Tři hlavní kapitoly - Výstava jako médium, Trajektorie exhibition histories a Moment kurátorství - ilustrují konkrétní směry výzkumu rezonující v dějinách výstav. První se v obecné rovině věnuje základní otázce, co výstava je a jak ji lze v současnosti chápat jako médium, jako specifickou místně i časově určenou kulturní formu či žánr moderního umění. Druhá kapitola mapuje jednotlivé trajektorie a způsoby, jakými jsou tyto dočasné výstavní reprezentace umění historizovány a jak se propisují do aktualizovaných příběhů jeho dějin. Poslední pak zaměřuje svoji pozornost na dobově podmíněný rozvoj nové kurátorské profese, jež se od konce šedesátých let 20. století postupně etablovala v rámci uměleckého provozu a získala pozici jedné z nejvýznamnějších kapitol výstavních dějin.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.