Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech
Byly to celkem tři celodenní výpravy. Naším řidičem byl Michael
Pastorek, obětavý a milý člověk. Skoro po celou dobu jsem měl
zapnutý diktafon. Obsah našich konverzací víceméně odpovídá
skutečnosti. Knížecí repliky nejsou s výjimkou první části, kterou
jsem mu četl a on přitakával, autorizované, ale jsou z devadesáti
pěti procent autentické. Moje též. Vzhledem k okolnostem neexistují
z našich cest téměř žádné fotografie. Nepovažoval jsem to v tu
chvíli za důležité a rovněž jsem respektoval knížecí kondici.
Doufal jsem vždy, že se nevidíme naposledy a že budou ještě nějaké
příležitosti. Osud rozhodl jinak.
Věřím, že čas na našich cestách nepovažovala Jeho Jasnost za
ztracený, ba domnívám se, že se na ně těšila.
"Tak kdy bychom mohli vyrazit?" řekl kníže. - Třeba hned, řekl
jsem, což jsem trochu přeháněl. "Tak příští týden?" - Skvělé! Tak
příští týden. "Ale budete jezdit s chromajzlem." - To bude takový
bonus našich výprav, řekl jsem. "Tak jo," řekl on.
Odjížděl jsem s představou, že je to práce na rok, možná na dva
roky a že z toho cosi jako alternativní životopis na cestách snad
být může. Okolnosti a osud však tomu chtěly jinak: je z toho torzo.
Ale věřím, že jistou zajímavost mají naše výpravy i tak. Doufám, že
pro každého, kdo měl Karla Schwarzenberga rád. Nebo ho aspoň
zajímá, co to bylo za člověka a proč ho tolik lidí rádo mělo. A
pořád mít bude.
Jiří Peňás
