Violeta

Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě - také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie. Šikmý kostel je absolutním vítězem ankety Kniha roku nadačního fondu Čtení tě mění za rok 2020. * * * „Šikmý kostel vypráví o světě, který zmizel, a my jsme na něj zapomněli. Jezdíme do dalekých zemí poznávat staré civilizace a obdivovat města ztracená v džungli, a nemáme tušení, že jedno zmizelé město se nacházelo na severovýchodě naší země. Karin Lednická nás ve svém poutavém, svižně plynoucím a dramaticky gradujícím románu zve na místa, jejichž pohnutou historii zapadaly vrstvy ubíhajícího času. Ráda jsem autorčino pozvání přijala a nechala se unést vyprávěním o světě, v němž bylo snadnější umřít než žít, o světě plném dolů, uhelného prachu, každodenní dřiny a zoufalství, ale také přátelství, lásky a naděje.“ Alena Mornštajnová, autorka bestsellerů Hana a Tiché roky „Román Šikmý kostel od Karin Lednické mě zasáhl přímo do srdce. Od prvních stránek knihy jsem měla pocit, že cítím vůni louky, stodoly a chalupy, že všechny ty příběhy se dějí lidem, které dávno a blízce znám. Vždy jsem měla ke kraji kolem Ostravy a Karviné silné pouto. Jakoby se tam pod drsným a tvrdým povrchem schovávala spousta něžného citu. Ale po přečtení této románové kroniky dostal můj vztah ještě jiný rozměr. O mnoha dějinných událostech jsem neměla vůbec tušení. Kolik krve bylo prolito během česko­polského konfliktu. Kolik tragických osudů bylo zapomenuto. Ale díky tomuto textu se dostávají znovu na světlo a já věřím, že je to důležité. Že je důležité vědět, kdo byli ti, díky kterým jsme tu dnes my. Že je důležité vážit si každého dne života, jaký dnes můžeme žít. Šikmý kostel je mimořádný, citlivě a chytře napsaný román, který mi tyto zásadní věci připomněl. Krásnou formou. A tak to má v umění být.“ Martha Issová, držitelka Českého lva za roli hornické manželky a vdovy v televizní minisérii Dukla 61 „Téma ‚obyčejného člověka‘ semletého dějinnými událostmi je v současné české literatuře poměrně časté. Jako by právě teď ve společnosti dozrála doba k vypořádávání s často zamlčovanou minulostí. Šikmý kostel v kontextu podobně koncipovaných románů jednoznačně vyčnívá – jednak samotným tématem, jednak bravurní prací s prameny včetně orální historie, ale zejména díky nepochybnému talentu autorky, jež s řemeslnou zdatností propojuje osud jednotlivce s obrazem společnosti.“ Mirka Slámová, literární redaktorka a publicistka „U některých scén se mi písmena před očima zničehonic měnila na film – v téhle knížce čerstvě pokosená tráva doopravdy voní, pot v rozedřené ráně štípe, únava je k nevydržení a uhelný prach dusí. Jedno vím jistě: po přečtení Šikmého kostela se už na Karvinou, Ostravsko a Slezsko nebudu dívat stejně jako dřív. Ten kraj pro mě, rodilou Pražačku, získal dřív naprosto netušenou hloubku, barvu... a především historii. A Šikmý kostel se pro mě jednoznačně stává tím, čemu Anglosasové říkají eye­opener.“ Hana Pernicová, lingvistka, nakladatelská redaktorka a překladatelka „Šikmý kostel je po všech stránkách skvěle napsaný text, v němž se snoubí poetické pasáže se strohými, kde není jediné slovo zbytečné. Formou i obsahem výjimečný rukopis, který dává vzpomenout na dobu, kdy se psaly kompozičně náročné, ale zvládnuté velké romány plné emocí a silných lidských příběhů. (…) Autorka nešetří syrovými scénami, ale neuchyluje se ke zbytečnému naturalismu; je si dobře vědoma, že náznaky jsou často hrůznější než explicitní popis.“ Jiří Popiolek, nakladatelský redaktor, překladatel a publicista „... nejsou to ovšem jen osudy lidí v havířském kraji, na co autorka zaměřuje pozornost. Karin Lednická nastiňuje také historii slezského regionu a pohnuté události, které vypukly těsně po první světové válce. Čtenář s česko­polským konfliktem neobeznámený má nyní díky Šikmému kostelu jedinečnou možnost poznat všechny aspekty krvavé občanské války, na kterou dějepisci bůhvíproč zapomněli. Autorka konflikt popisuje jasně a srozumitelně, aniž by protežovala jednu či druhou stranu.“ Barbora Javorková, knihovnice a publicistka