Velký útěk z Vůdcova bunkru

Podzemními tunely, plazením pod ostnatými dráty, plaváním a veslováním přes řeky, autem, letadlem, na korbě náklaďáku plného obrazů nebo pěšky. Mnozí z nejvýznamnějších Hitlerových stoupenců, kteří byli ještě na konci války v blízkosti Vůdcova bunkru v Berlíně, se těmito nejrůznějšími způsoby snažili uniknout z města. Dařilo se to poměrně obtížně. Město bylo téměř zcela obklíčeno sovětskou armádou, takže dostat se pryč bylo životu nebezpečné a téměř nemožné. Albert Bormann, Theodor G. Morell, Julius Gregor Schaub prchali jižním směrem do Rakouska či Bavorska, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel, Alfred Jodl, Karl Dönitz či Albert Speer utíkali na sever, mnozí další se snažili dostat pryč přes berlínskou Tiergarten. Většina lidí, kteří se v bunkru nacházeli, nechtěla zemřít a snažila se z úkrytu, který se pro ně stal vězením, uprchnout. Nejrychleji pryč odsud chtěli nejenom významné osobnosti, jako byli ministři, státní úředníci a členové ozbrojených sil, ale také sekretářky, lékaři i neznámí chlapci z Hitlerjugend. Komu se ale podařilo proklouznout kolem ruských vojáků a dosáhnout svobody? Jak unikli a jakými cestami se vydali zničenými ulicemi Berlína? Stejně tak, co se stalo s těmi, kteří utekli, kam šli a co se stalo s těmi, kteří se nedostali pryč? Na všechny otázky odpovídá tato kniha. Po letech bádání v Berlíně se autorovi podařilo identifikovat různé skupiny a jednotlivce, kteří bunkr opustili, a vystopovat cesty těch, co uprchli, nebo zahynuli.