Nejkrásnější partie Jizerských hor jsme mohli více než půl století poznávat pouze z poloviny. Tu druhou půlku oddělovala řeka, spíše říčka, která se dala snadno přebrodit. Jenže za ní už patrolovali příslušníci Wojska Ochrony Pogranicza, kterým nikdo neřekl jinak než wopisté. A ti zde pronásledovali turisty ještě dlouhá léta po pádu do sebe uzavřených absolutistických režimů po obou stranách hranice. K Vánocům 2007 jsme však dostali dárek v podobě Schengenského prostoru, který udělal z hranic jen čáru na mapě. A jestliže příroda dosud žádné hranice nerespektovala, teď se jimi nemuseli omezovat ani lidé. Naši turisté začali objevovat krásy polských Jizerek a stali se vítanými návštěvníky stanic na Orle i Velké Jizeře. S češtinou se tu setkáte velmi často, polské złoté si vyměňovat nemusíte. S objevováním kraje na levém břehu Jizery samozřejmě přichází také chuť seznámit se s jeho historií a nejdůležitějšími pozoruhodnostmi. V tomto ohledu zatím moc uděláno nebylo a tato kniha je prvním uceleným a samostatným shrnutím všeho, co se zde v minulosti událo a co stojí za povšimnutí. Zahrnuje neživou i živou přírodu a obeznamuje čtenáře i s několika druhy, které na české straně nenajdeme. Přináší konečně i fakty podložený pohled na počátky Velké Jizery a uvádí na pravou míru i vznik až téměř mýtizovaného jizerského kruhu - Iserringu, o němž byla publikována řada historicky nepodložených "teorií". Přibližuje nelehké živobytí obyvatel Velké Jizery i jejích enkláv - Hřebenových Domků a osady na Kobylí louce. Až syrové vzpomínky velitele wopistů na Orle nás vtáhnou do strastí služby v zimě od civilizace odříznutém světě. Jiní zase vzpomínají na počátky Chatky Górzystów nebo na Stacju Turystycznou v Orle. Autorům se podařilo shrnout spoustu dalších detailů, které plasticky přibližují život v místech dnes opět objevovaných, která si i přes zvýšený turistický ruch udržela svou podmanivou atmosféru. Kniha je koncipována jako jakési dvojče k již v roce 2016 vydané knize Jizerka - Smědava.
DVACKADOBRA
Byl nádherný, starší a tajemný.
Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.
Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci.
Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil
ji.
Znovu, další den a další.
Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.
Znala jsem jeho hru.
Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku.
Já jemu zas, že je dar ženám od Boha.
A nelhala jsem.
Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být
zajímavé.
Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby.
Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a
nezkrotné.
Zažehl ve mně oheň.
Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali.
Bylo to opojné.
Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji.
Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.
Odejít teď a zachránit se.
Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.
Volím druhou možnost.