Kniha Věc myšlení, kterou si Martin Heidegger věnoval ke svým
osmdesátým narozeninám v roce 1969, představuje jakési jeho
filosofické memento. Tento soubor textů z první poloviny 60. let
obsahuje kromě jiného dva z Heideggerových nejdůležitějších textů
vůbec.
Ve freiburgské přednášce Čas a bytí se autor po pětatřiceti letech
vrací z pozice svého pozdního myšlení k problematice třetího -
nikdy nedokončeného a údajně spáleného - oddílu svého hlavního díla
Bytí a čas. Proslule obtížný text, který poprvé vychází v českém
překladu, předvádí, že když bez předsudků přemýšlíme o bytí toho,
co jest, jsme nevyhnutelně přivedeni před otázku po čase, a když
následně přemýšlíme o čase, jsme nevyhnutelně dovedeni zpět k
otázce po bytí. Věcný vztah obojího - bytí a času, času a bytí -
pak Heidegger uchopuje v ústředním pojmu svého pozdního díla:
události uvlastnění (Ereignis).
Pařížská přednáška Konec filosofie a úkol myšlení, jejíž klasický
překlad byl pro přítomné vydání znovu přehlédnut, formuluje tezi,
že filosofie jako nauka o jsoucím jakožto jsoucím v naší epoše
končí, protože jednotlivé vědy si již celek jsoucího bezezbytku
rozebraly mezi sebou. Úkolem myšlení, které je dědicem filosofie,
je poté podle Heideggera promýšlet věcné vztahy ukryté ve světlině
bytí, která se rozevírá spolu s časem a ve které se veškeré jsoucí
teprve stává zjevným a uchopitelným, - tedy promýšlet právě to, o
co se autor sám pokusil v přednášce Čas a bytí.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.