Autorku inspiroval k sepsání románu osud Janiny Nowakové, ženy, které se jako první podařilo uprchnout z koncentračního tábora Osvětim, kde byla uvězněna 12. června 1942 jako polská politická vězeňkyně s číslem 7615.
Po krátkém pobytu v táboře se úspěšně pokusila o útěk. Komando, ve kterém pracovala, bylo přivedeno do tábora k trestnímu apelu, na nějž se dostavili i velitel Rudolf Höss, jeho zástupce Hans Aumeier, vedoucí Politische Abteilung (táborového gestapa) Max Grabner a Rapportführer Gerhard Palitzsch. Vězeňkyním hrozilo, že každá desátá z řady bude zastřelena, ale po několika hodinách přišlo z Berlína rozhodnutí, poslat je do trestního oddílu. Útěk Janiny Nowakové byl přímým důvodem k vytvoření prvního trestního oddílu v ženském táboře. Zároveň byla zavedena povinnost stříhat vlasy všem vězeňkyním, tedy i těm nežidovského původu.
Po několika měsících skrývání v Lodži byla Janina Nowaková na základě udání opět zatčena a 8. května 1943 převezena do Osvětimi-Březinky. Byla označena číslem 31592.
Všechny události ze života hrdinky, kromě těch výše uvedených, jsou literární fikcí. Popis životních podmínek a specifik života v táboře, včetně procedur přijímání vězňů, které probíhaly v době, kdy tam pobývala, čerpala autorka z historických pramenů a vzpomínek bývalých vězňů a vězeňkyň Osvětimi-Březinky.
Všechny historické postavy a události uvedené v knize jsou pravdivé a zasazené do správné doby.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.