Nečekej příběh o spáse. To, co mě mělo zachránit, už je dávno mrtvé. Říkají mi Tyran... a možná mají pravdu. Nezajímá mě, co si o mně myslí ostatní. Nepotřebuji milost ani odpuštění. Zničili mi život. Obvinili mě ze smrti, kterou jsem nezpůsobil. Vzal jsem si jejich slova k srdci, a to jsem pohřbil. Teď mám jen jeden cíl a tím je pomsta. Přesto mi osud pod nohy srazil nevinnou dívku, kterou jsem měl jen využít. Jedno jméno na seznamu, jedna figurka v mé zvrácené partii. Problém je, že ona mě nevidí tak, jak by měla. Nevěří mi, ale neutíká. Bojí se mě, přesto se nezlomí. Nedokážu milovat a už vůbec necítím slitování. Jenže její oči mi připomínají všechno, co ze mě kdysi zbylo a právě proto je pro mě nebezpečná. Musím ji za každou cenu zlomit dřív, než to udělá ona mně. Jsem Tyran a nevěřím ve vykoupení.
V divokém Vachánském koridoru uvízl americký výzkumný tým. Nic tragického, jen nepříjemný problém s logistikou. Nová afghánská vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Americká vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Všichni chtějí, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Snadný úkol pro vojáky země, která se Afghánistán nikdy nesnažila ovládnout. Britové jsou mimo hru, Rusové jsou mimo hru, Američané jsou mimo hru. Češi mají ve Střední Asii dobrou pověst. Jedno letadlo, pár terénních vozů, pro jistotu pěchotní zbraně, lehce nepřiměřená zásoba munice, tři desítky chlapů a jedna žena – odstřelovač. „Tohle bude nejlepší dovolená mýho života." – desátník Kocman