Literárních prasáren není nikdy dost. Některé pamatují středověk, jiné se vylouply během národního obrození nebo prvorepublikové avantgardy, další vznikají právě teď. Některé jsou veselé, jiné smutné, s jedním autorem cvičí melancholie, s jiným absurdní komika. Některé tvůrce dobře známe, o jiných jsme vůbec neslyšeli. Všechno to má ale jedno společné: prasárny patří k literatuře a kultuře asi jako duše k tělu. V každém věku, v jakýkoli čas. Tahle knížka baví i popichuje, dráždí a provokuje. A chce být taky trochu naučná, studijní: když už to člověk jednou čte, tak má koukat, aby to četl pořádně – tak nějak to přece řekl klasik. Takže závěrem každé kapitoly, kde se míchají ukázky původní tvorby s aktuálním komentářem, je pár otázek pro zvídavé. To všecko pak rozhýbáno a oživeno desítkami ilustrací prvotřídního českého kreslíře Jaromíra Plachého.
V divokém Vachánském koridoru uvízl americký výzkumný tým. Nic tragického, jen nepříjemný problém s logistikou. Nová afghánská vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Americká vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Všichni chtějí, aby se vědci v pořádku vrátili domů. Snadný úkol pro vojáky země, která se Afghánistán nikdy nesnažila ovládnout. Britové jsou mimo hru, Rusové jsou mimo hru, Američané jsou mimo hru. Češi mají ve Střední Asii dobrou pověst. Jedno letadlo, pár terénních vozů, pro jistotu pěchotní zbraně, lehce nepřiměřená zásoba munice, tři desítky chlapů a jedna žena – odstřelovač. „Tohle bude nejlepší dovolená mýho života." – desátník Kocman