Nový román Ondřeje Štindla nazvaný Tolik popela nabízí v hojné
míře to, co známe už z autorových předchozích tří próz - řečeno s
českými literárními recenzenty, "Štindl je výborný vypravěč s
nezaměnitelným stylem" (Reflex), vyznačujícím se "nezvyklou
bohatostí i obrazností jazyka" (Deník N), jehož příběhy jsou vždy
vystavěny "s vnitřní logikou, a přitom s překvapivými zvraty, s
kompoziční čistotou a funkčností všech součástek" (Respekt). Hlavní
hrdina románu, stárnoucí literát a překladatel Kryštof, se
znenadání a vlastně proti své vůli ocitá na životní křižovatce,
když se napřed za poněkud trapných okolností seznámí s mladou
levicovou intelektuálkou Kristýnou a nedlouho poté i s Kamilem,
guruem bizarní sekty prazvláštně spojené s Kryštofovou zesnulou
sestrou. Počínající pandemie přitom proměňuje svět, jak jej znal, a
zpřítomňuje možnost jeho konce - a vstříc "osobní apokalypse" jde
možná vstříc i Kryštof sám, provázený melancholií, groteskou,
dotírajícími vzpomínkami i temnými tušeními. Stává se z něj váhavý
aktér příběhu velkého odhalení či krutého kosmického žertu. Anebo
love story.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.