"Karel Hvížďala - Tachles, Lustig / Čtou Karel Hvížďala a Oldřich Kaiser / Celkový čas: 7 hod. 49 min. Upřímné a pravdivé vyprávění dvou životních přátel, doplněné dvěma anekdotami Rozhovor Karla Hvížďaly s Arnoštem Lustigem byl veden v roce 2010 a 2011. Název Tachles navrhla pro knihu Jitka Molavcová. V hebrejštině znamená toto slovo pobídku, aby se vypravěč vrátil k tématu, tedy k věci. Arnošt Lustig, jako velký požitkář života, se totiž rád rozpovídal tak, že od zmíněné Hvížďalovy otázky uhnul k nekonečnému množství příběhů dalších, sice nesmírně zajímavých, ale zásadně odbočujících. Lustig vzpomíná na situace svého života v odvážně upřímné a pravdivé zpovědi bez zábran. Od dětství, mládí, od zážitků v koncentračních táborech přechází ke vzpomínkám na život poválečný, na kolegy v redakcích i vysokých školách, kde přednášel, na spolupracovníky a přátele v Čechách, posléze v Americe, v Izraeli. Velký milovník žen nezapomíná ani na zásadní milostné události. Arnošt Lustig zemřel 26. 2. 2011. Odpovědi na otázky Karla Hvížďaly tedy čte blízký Lustigův přítel Oldřich Kaiser. Tomu se podařilo dokonale propojit svou interpretaci s Lustigovými myšlenkami, stal se skvělým alter ego, dodává sám i oblíbené Arnoštovy průpovídky (např. ty bejku).
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.