Ta zatracená skála - Obléhání Malty 1565, 2. vydání

Hasanovi Alžířané a Maurové prokazovali stejnou sebevražednou odvahu jako jejich krajané útočící zmoře. Od samotného začátku však měli oproti nim velké ztráty. Nejprve museli projít křížovou palbou dvou baterií, které nadělaly v jejich řadách průseky. Pak proběhli deštěm šípů z kuší a olověných střel zarkebuz až k San Michele. Za nimi ležely kupky těl potrhaných koulemi z děl. Na ně se ale nikdo neohlížel a stejně tak se nikdo nestaral o raněné. Za chvíli už opírali o hradbu první žebříky a šplhali nahoru s šavlemi mezi zuby, aby měli volné ruce. Atřebaže mnoho z nich letělo dolů, často v plamenech způsobených řeckým ohněm, na jejich místa se drali jiní. Znovu se potvrzovalo, že pancíře a přílby, které používali rytíři a část žoldnéřů, jim mnohokrát zachránily život či je uchránily před těžkým zraněním. Záporem byl o něco horší pohyb a hlavně horko, přes pětatřicet stupňů ve stínu. Zato Osmané byli na takové počasí lépe oblečeni. Jenže jejich oděv a turbany je nechránily před střelami z arkebuz, apředevším před řeckým ohněm. Hořící zápalná kola a karafy z pálené hlíny, vybuchující mezi nimi společně splameny z „ohnivých troub“, se postaraly o řadu živých lidských pochodní…