Stallo

Ve folkloru Sámů (Laponců) označuje slovo stallo velkou, člověku podobnou bytost, která s oblibou žere lidi, a proto je vždy nějakým způsobem s člověkem znepřátelena. Wikipedia Rok 1977, Národní park Sarek v Laponsku. Fotograf, který se specializuje na focení krajiny, udělá ze svého malého letadla zvláštní snímek. Vyfotí medvěda, jak uhání přes močály. Na zádech mu sedí podivné stvoření. Je podobné malému dítěti, ale je chlupaté a má dlouhý ocas. Vypadá jako malá opička, ale samozřejmě to žádná opice není. Není to člověk, ale není to ani zvíře. Fotograf tvrdí, že vyfotil trolla. Léto roku 1978. Z chatky v lesích na severu Švédska zmizí beze stopy malý chlapec. Jeho matka tvrdí, že ho unesl obr. Chlapec není nikdy nalezen. Rok 2004. Susso vede webovou stránku věnovanou kryptozoologii. Angažuje se v hledání bytostí, jejichž existence dosud nebyla prokázána, jako jsou yetti či lochneska. Susso má však ještě jednu zálibu a tou jsou trollové. Tuto posedlost zdědila po svém dědovi, známém fotografovi divoké přírody. Když jedna stará žena oznámí, že před jejím domem stojí malé chlupaté stvoření a už hodiny sleduje ji i jejího čtyřletého vnuka, Susso popadne fotopast a okamžitě se tam rozjede. A tak začíná děsivá výprava do neznáma. Neboť tam venku jsou opravdu trollové. A kradou naše děti. Žánrově těžko zařaditelný, zato výborně napsaný román vypráví nejen o trollech, ale také o démonech v nás a o našem vztahu k dětem, přírodě a zvířatům.