Sousedé, cvrčci a zlo pod sluncem

V třetím, předcházejícím dílu vzpomínek na dětství a začátky mládí, kterému jsem v neomluvitelné pýše dal název „Čolci, pulci a jiné lásky“ tak trochu podle vzoru Geralda Durrella, jsem se rozhodl skončit téměř uprostřed vyprávění, aby se celý svazek nestal neúnosně dlouhým. Možná i pro čtenáře, ale hlavně pro bývalou kolegyni a vzácnou přítelkyni Dr. Alenu Hofrichterovou z „evidence a dokumentace“ v pražské zoo, která má nehynoucí zásluhu na formálním zpracování a veškerých redakčních úpravách prvních dílů pamětí. Protože jsem byl a stále ještě jsem počítačový analfabet, který dokáže svůj notebook upotřebit (s jistými obtížemi) jako náhražku psacího stroje, ale složitější používání je mu co do pochopení i provedení na hony vzdáleno, nikdy bych nedokázal ty svoje paměti vybavit vším potřebným jako třeba obrázky, texty k nim a vysvětlivkami „pod čarou“. Jsem jí za tuto obrovskou, nezištnou pomoc nadosmrti zavázán a vděčný.