Další z řady publicisticky laděných sešitů, tentokrát na téma
umírání a smrt v různých náboženských a etnických tradicích. Na
rozdíl od současné české společnosti, která je do velké míry
ateistická, v různých náboženských kulturách a etnických skupinách
má umírání a smrt své pevné místo. Po staletí udržované tradice a
zvyky hrají důležitou roli v procesu péče o nemocné, umírání,
pohřbívání, truchlení, péče o pozůstalé i o komunitu. Usnadňují nám
orientovat se v těžkých časech, dávají pevný návod na to, jak
postupovat, co neopomenout a jak být nablízku. Pro každou kulturu
jsou typické určité tradice a rituály, přesto se velmi úzce
prolínají. Možná bychom se jimi mohli nechat inspirovat a zařadit
zvyky, které jsme dávno vytěsnili, zpět do našich životů.
- rozhovory
- články
- zkušenosti z praxe
Najdete zde informace, co je to smrt, co se děje s tělem, jak to
chodí v krematoriu, o důležitosti rituálů v životě, jak může
probíhat pohřeb, o alternativním pohřbívání; rozhovory se zástupci
různých náboženství i etnik. Představíme některé alternativní
způsoby pohřbívání nebo znovuobjevené trendy v pohřebnictví např.
zelené pohřbívání.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.