V roce 2025 uplynulo 75 let od útoku komunistické státní moci na mužská i ženská společenství zasvěceného života, řády a kongregace. Předkládaná kniha se zaměřuje nejen na jejich perzekuci během let, kdy se komunistický režim v ČSR etabloval. Mapuje i starší období, kdy mocní „tohoto světa“ podrobovali řádová a řeholní společenství podobným likvidačním zásahům. Jde zejména o éru rakouského císaře Josefa II. v závěru 18. století, dobu pruského kancléře Bismarcka či německou III. říši. Zabírání klášterů rozhodně nebylo vynálezem českých a slovenských komunistů v polovině 20. století. Ve druhé části publikace se autorka věnuje již samotné komunistické perzekuci. Ta dopadla s maximální tvrdostí na představené nejvýznamnějších ženských řádů. Mnohé z nich byly obžalovány ze smyšlených „protistátních zločinů“, odsouzeny a mnoho let vězněny. Mladé řeholnice byly poslány na práci do textilních továren nebo do zemědělství. Ani po uvolnění z internace nesměly přijímat dorost, pracovat s dětmi, vyučovat náboženství. Jediné státní instituce, kde jim bylo dovoleno působit, byly Ústavy sociální péče a domovy důchodců. Příběh perzekuce řeholnic i jejich vytrvalého duchovního odporu proti ní je v přílohách knihy dokumentován unikátními ukázkami z dobových řádových kronik, z korespondence s úřady nebo vzpomínkami internovaných řeholních sester. Zpřítomňuje tak osudy nevšedních, originálních osobností žen dosud skrytých za uniformitou řádových úborů a závojů.
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.