Už jste se někdy v galerii zamysleli nad tím, kdo pozoruje
kováře Jecha? Proč je na obraze jen rozkrojený meloun? Kam odchází
dáma se psem? A k čemu slouží křišťálový zámek v moři? Napadlo vás,
že by balení citrónů mohlo být ilegální? Nebo že by naslouchání na
balkóně dokonce zachránilo něčí život?
Třiadvacet autorů se pokusilo nahlédnout na třicet osm obrazů ze
sbírek Národní galerie Praha z jiné, očím skryté, perspektivy. Ve
svých povídkách vám nyní předkládají příběhy odehrávající se tam,
kam se návštěvník galerie obvykle nepodívá: za obrazem. Díky jejich
nespoutané fantazii zjistíte, že vše nemusí být takové, jaké se na
první pohled zdá...
Koupí této knihy navíc přispějete na Ateliér radostné tvorby,
ojedinělé místo v Praze na Letné, kde už od roku 2013 rozvíjejí
svůj talent umělci dosud z různých důvodů přehlížení a odsouvaní na
okraj.
Miroslava Adamcová, Blanka Bezdíčková, Tereza Bezrouková, Marcela
Bramborová, Lukáš Dlouhý, Anna Fibigerová, Lenka Hrabálková, Renáta
Hubrtová, Antonín Kaplan, Stanislava Karlová, Lucie Kotková, Elena
Kovalčíková, Lenka Liederhausová, Jana Micková, Miluše Moravcová,
René Nekuda, Petra Pavlová, Lenka Rottová, Lenka Slámová, Nikol
Sokolová, Anežka Strejcová, Barbora Toman Hanousková, Kristína
Tomíčková, Kateřina Vrbová,
DVACKADOBRA
Ve světě Adriana Terranovy je zakázáno několik věcí.
Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit
křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi
zaměstnanci.
Tedy pokud nejste já.
Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to
bych lhala.
Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla
dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, jež jsem
mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.
Svoji kancelář vede železnou pěstí a ledovým pohledem. Každý den v
jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška,
kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.
Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy neusmívá. No, před
výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když
jsem na služebních cestách tak vyděšená, že se během turbulencí
nechtíc dotknu jeho rozkroku. Nebo skončím napůl nahá v jeho
hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to,
kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí.
A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.