Básník a výtvarník Ewald Murrer (nar. 1964), jehož poezie vychází časopisecky po celém světě, začínal v pražském „literárním podzemí“ na počátku osmdesátých let. V Hostu mu před časem vyšel svazek Nouzové zastavení času. Autorova nová sbírka nás zve do zvláštního světa, kde bazilišci kývají hlavami, nohy kopou do stěn, papírovou hlavou vane průvan, plameny planou, čadí knoty a z nebe padá kamení. Zní tam píseň flašinetu, veřeje skřípou, vítr bouchá okenicemi, psi štěkají a zamyšlený Bůh tluče do kovadliny. Tento prostor je záhadný i povědomý, jako by nás básník zval k návratu do míst, která jsme kdysi znali, ale zapomněli na ně. Anebo stojíme na prahu nějakého úplně jiného světadílu. Řečeno Murrerovými slovy: „Blízko, blizoučko už je k mostu, za řekou jiskrnou nový je svět.“ Kdo ale ví, jaký svět je za tou řekou — nemusí být o nic lepší než náš starý svět. Kdo ví, co nás v něm čeká? Je tam cukr sladší? Sůl slanější, kyselejší ocet? Krásněji zpívají tam ptáci? Slunce svítí déle? Delší jsou večery? Pojďme tam a uvidíme…
Enzo Marino má jakožto syn nejmocnějšího šéfa americko-italské mafie život od narození pečlivě naplánovaný. Když jeho bratr tragicky zemře, je proti své vůli nucen převzít jeho roli, ale už jako malý se naučil, že to, co si přeje, musí ustoupit zájmům rodiny. Když se i on jednoho dne octne na prahu smrti a z jejích spár ho vyrve dcera Krále moří, nejmocnějšího muže Jižní Karolíny, jeho otec se chopí příležitosti. Jak lépe se krásné zpěvačce odvděčit a spojit dvě mocné zločinecké rodiny než skrze svatbu? Enzo se jako vždy otcově přání podřídí, protože povinnosti vůči rodině jsou přece důležitější než skutečné pouto a otcovo slovo je zákon. Tomu alespoň věří do chvíle, než se seznámí se sestřenicí své nastávající.brbrVenesa Andersenová je pravá ruka svého strýce, který se jí ujal, když přišla o rodiče. Ačkoli bez váhání plní každý úkol v naději, že si tím vydobude jeho lásku a uznání, stále ji tíží starý známý pocit z dětství, že není dost dobrá. Jejím nejvroucnějším přáním je, aby si jí někdo konečně všímal a viděl ji takovou, jaká je. A to se jí také záhy splní. Háček ale spočívá v tom, že dotyčný už je zasnoubený – a jeho ženou se má stát její zhýčkaná, nenáviděná sestřenice.