Pojem "kontemplace" se v poslední době stal velmi populárním, a
to především v rámci rostoucího zájmu o spiritualitu. Nespočet
publikací nabízí návod, jak snadno a rychle docílit lepšího výkonu
v práci, klidnějšího života či kvalitnějšího spánku apod.
Přestože tyto "pozitivní" efekty mohou (převážně) v úvodních fázích
kontemplace skutečně nastat, cílem této duchovní činnosti vůbec
nejsou. Kontemplace je totiž především o vztahu. Její podstatou je
důkladné očištění od všeho, co brání vnímání Boží přítomnosti v
hlubině lidského nitra. Prostřednictvím neustálého "odevzdávání"
všech vnitřních i vnějších distrakcí v kontemplativní modlitbě se
proměňuje lidské vnímání a vědomí. Kontemplace tak postupně vede ke
zkušenosti a poznání Zdroje našeho bytí a k následnému růstu důvěry
a velké vnitřní svobodě.
Proměněný pohled a nově získaná svoboda však nezůstávají uzavřeny
samy v sobě, v nitru člověka, nýbrž zvou k aktivnímu (nikoli
aktivistickému) životu. Kontemplativní život je totiž součástí
života Božího a my nejsme zváni k ničemu menšímu než se jej
účastnit. Tato účast se projeví ve zdravé rovnováze mezi
kontemplací a činností.
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.