Pojem "kontemplace" se v poslední době stal velmi populárním, a
to především v rámci rostoucího zájmu o spiritualitu. Nespočet
publikací nabízí návod, jak snadno a rychle docílit lepšího výkonu
v práci, klidnějšího života či kvalitnějšího spánku apod.
Přestože tyto "pozitivní" efekty mohou (převážně) v úvodních fázích
kontemplace skutečně nastat, cílem této duchovní činnosti vůbec
nejsou. Kontemplace je totiž především o vztahu. Její podstatou je
důkladné očištění od všeho, co brání vnímání Boží přítomnosti v
hlubině lidského nitra. Prostřednictvím neustálého "odevzdávání"
všech vnitřních i vnějších distrakcí v kontemplativní modlitbě se
proměňuje lidské vnímání a vědomí. Kontemplace tak postupně vede ke
zkušenosti a poznání Zdroje našeho bytí a k následnému růstu důvěry
a velké vnitřní svobodě.
Proměněný pohled a nově získaná svoboda však nezůstávají uzavřeny
samy v sobě, v nitru člověka, nýbrž zvou k aktivnímu (nikoli
aktivistickému) životu. Kontemplativní život je totiž součástí
života Božího a my nejsme zváni k ničemu menšímu než se jej
účastnit. Tato účast se projeví ve zdravé rovnováze mezi
kontemplací a činností.
Ve městech už se nedá žít a Miina rodina je nucena přestěhovat se do Výšiny, uměle vytvořené kolonie v horách. Je tam bezpečno, vše dokonale funguje, v centru se navíc nachází obrovská květinová archa, která zaručuje záchranu vegetace na zemi. Ale nic není, jak se na první pohled zdá, a nepřátelé se skrývají úplně všude. Zatímco Mia odhaluje pravdu o novém domově, lidé ve Výšině i mimo ni zjišťují, že utéct se dá před vším – kromě vlastní minulosti.