Kniha vychází z pastorační a akademické činnosti jezuitského duchovního průvodce a teologa a oslovuje duchovní potřeby těch, kteří se nacházejí na periferii institucionálního náboženství. Na základě autorových pastoračních zkušeností z Evropy i Ameriky kniha zkoumá, jak může duchovní doprovázení – zakořeněné v ignaciánské a kontemplativní tradici – přispět k synodální proměně církve a tím k její větší otevřenosti nové generaci hledajících. Zabývá se životními realitami hledajících a nevěřících, zejména v sekularizovaných kontextech, a navrhuje synodální přístup k naslouchání a proměně. Jedná se jak o teologickou reflexi, tak o praktickou výzvu k novému pojetí poslání církve v dialogu se současnou kulturou.
Ve městech už se nedá žít a Miina rodina je nucena přestěhovat se do Výšiny, uměle vytvořené kolonie v horách. Je tam bezpečno, vše dokonale funguje, v centru se navíc nachází obrovská květinová archa, která zaručuje záchranu vegetace na zemi. Ale nic není, jak se na první pohled zdá, a nepřátelé se skrývají úplně všude. Zatímco Mia odhaluje pravdu o novém domově, lidé ve Výšině i mimo ni zjišťují, že utéct se dá před vším – kromě vlastní minulosti.