Mají zvláštní dar. Jejich osudy jsou vepsány do historie
Divokého západu.
Někteří muži ze skotské lékařské dynastie Coleů jsou obdařeni
schopností instinktivně vycítit, kdy se blíží smrt. Náleží k nim
také Rob J. Cole, který se v druhé polovině 19. století připojil k
prvním bělošským přistěhovalcům na původně indiánském území ve
státě Illinois. V nově založené osadě Holdenův Přívoz je hrstka
obyvatel vydaná napospas drsné přírodě, úrazům a vražedným
epidemiím. Přítomnost vzdělaného lékaře s výjimečným darem pro ně
znamená naději na přežití. Mladý muž se stává neocenitelnou
součástí nové komunity a neváhá pomáhat i místnímu kmeni Sauků
živořícímu v rezervaci.
Na Coleův život vrhne stín hluchota jeho prvorozeného syna,
přezdívaného indiány Šaman. Chlapec, jenž zdědil unikátní „šestý
smysl“, touží kráčet v otcových stopách. Zatímco bojuje za svůj
sen, jsou Coleovi spolu se zbytkem Ameriky zataženi do války mezi
Severem a Jihem.
Dílo, rozkročené přes čtyři desetiletí amerických dějin, bylo
vyznamenáno Cenou J. F. Coopera za nejlepší historický román a
získalo nominaci na italské ocenění Premio Seleziones.
Volné pokračování Ranhojiče, prvního svazku dynastické trilogie o
osudech rodu Coleů. Připravujeme i závěrečný díl Lékařka.
Délka nahrávky: 26 hodin 41 minut
Sebastian St. James potřeboval srazit hřebínek, a tak jsem s ním vyběhla. Ale jemu se to líbilo. Než jsem se nadála, už jsem měla šaty vyhrnuté až ke krku. Evidentně se mnou chtěl taky zacvičit. Tahle akce tedy vůbec nedopadla podle mých představ. Oba jsme si odsouhlasili, že se rozejdeme jako dospělí. Pěkně bez závazků. Až na to, že jsem nemohla vystát, že tak snadno odešel. Takže jsem se se svým zklamáním poprala jako rozumná žena. Navštívila jsem jednu z jeho autogramiád a chrstla mu kávu do tváře. Pak jsem sebou praštila o zem, když jsem se snažila utéct jeho ochrance. Než jsem se nadála, vzpamatovávala jsem se v Sebastianově domě. Pak mi nabídl práci, a sice abych mu hlídala kočku a zůstala v jeho paláci. Přála bych si říct, že jsem ho poslala někam. Ale práci jsem potřebovala víc, než jsem si byla ochotná připustit. Takže teď bydlím s nechutně pohledným spolubydlícím, kterého bych chtěla uškrtit a zároveň si ho osedlat. Ale není se čeho bát. Nemá „čas na vztahy“. Kdepak. Jen trucuje, mračí se a poroučí mi. Ovšem to bych nebyla já, kdyby se všechno nezkomplikovalo. Jsem těhotná. Možná se zeptáte, kdo je otec? Trochu vám napovím. To dítě se nejspíš narodí s roztomilými růžky a vidlemi.